O líném království

„Až pod jez že bych musela? A vstávat? To by bylo moc práce, radši budu jen tak sedět a čekat…“

Kletba lenosti brání komukoliv v Líném království dovést započatou práci do konce. Jankovi se moc pracovat nechce. Proč by se snažil? Tam, odkud pochází, je tolik pracovitých lidí, kteří mu rádi pomohou. Líné království je pro něj jako stvořené. Jenže i jemu nastanou potíže. Co takhle změnit kletbu? A změnit sám sebe? Prý by stačilo, kdyby se povedlo alespoň jednoho z místních donutit, aby svou práci dotáhl do konce, jak radí starý zahradník. Je jediným člověkem, který v Líném království pracuje. Janek si jeho slova zapamatuje a znovu se vrátí k mlynářce. Když ji přesvědčí, že pod stavidlem jejich rybníka je vstup do království, kde může jen ležet a jídlo jí bude do pusy samo padat, mlynářka vstane a povzbuzována Jankem stavidlo zvedne.

„Jéminkote, já jsem se spletl! On to byl ten mlýn vedle. Tady ten vchod není! Ale aspoň zase melete.“

Nu, a když jen jeden jediný člověk začne pracovat, je kletba zrušena. Každému z nás se někdy do něčeho nechce, ale překonat sám sebe, to je často první krok k tomu, abychom se posunuli dál. Zkusíte i vy překonat sami sebe?

„Kde jsem se to… jéminkote… octnul? Pozdravpánbůh, tak co, berou, berou?“
„Buď zdráv, synku. Neberou.“
„A na co chytáte? Na žížalu, na špek nebo na knedlík?“
„Ani na jedno.“ „Tak co jim tam házíte?“
„Inu, nic. Jen tak ten prut nahodím a čekám.“
„A to už jste něco někdy chytila?“
„Rýmu.“